Když jdeme s dítětem k psychologovi, v práci to raději neřekneme

Syn mých známých, jedno z nejmilejších dětí, jaké znám, je velmi citlivý. Když ho začali trápit obavy, kterými by se malé dítě nemělo zatěžovat, rozhodli se jeho rodiče pro spolupráci s dětským psychologem.

Moji známí jsou moudří, laskaví lidé a skvělí rodiče, pro které je spokojenost jejich dětí prvořadá. Přesto se i oni ocitli v rozpacích, když na propustce do zaměstnání rozsvítila razítko dětské psychologické poradny.

„Opravdu bychom toto měli ukázat v práci?“ Ptali se.

Tato příhoda jen okrajově odráží to, jakou šířku a hloubku má problematika dětského psychického zdraví.

Ukazuje nejen to, že děti jsou dnes vystaveny nevídané psychické zátěži, ale i to, že jde o téma, kterou na rozdíl od prospěchu či pubertálních řádí, s kolegy u kávy raději rozebírat nebudeme.

Pro jistotu.

Jedním ze smutných faktů je, že mnoho lidí má o současné generaci dětí představu rozmazlených padaviek, které nic nevydrží a které nevědí, co od dobroty.

Myslí si, že na psychické obtíže nemají nárok, protože žijí v bezpečí a blahobytu. Často říkají, že na rozdíl od dnešních lenivce oni museli dělat na polích, hlídat mladších sourozenců, do školy chodit pěšky a na žádné psychické újmy se nestěžovali.